Na horské stezce uklouzne turista na mokrém kameni a bolest v kotníku mu během několika minut zkazí celý výlet. Kamarád vytáhne z peněženky evropský průkaz zdravotního pojištění, druhý hledá v telefonu číslo asistenční služby. V tu chvíli se ukáže, že mezi těmito dvěma kartami není jen rozdíl ve velikosti, ale hlavně v rozsahu pomoci, kterou mohou nabídnout.
Evropský průkaz zdravotního pojištění, známý jako EHIC nebo také evropský průkaz zdravotního pojištění, platí ve všech 27 státech Evropské unie, dále na Islandu, v Lichtenštejnsku, Norsku, Švýcarsku a ve Spojeném království. Je zdarma a umožňuje čerpat nezbytnou státní zdravotní péči za stejných podmínek, jaké platí pro místní pojištěnce. To ale neznamená, že bude každé ošetření bezplatné. Jestliže místní pacienti hradí spoluúčast, může se týkat i vás.
Průkaz se hodí při náhlém onemocnění, úrazu nebo jiném zdravotním problému, který nelze rozumně odložit až na návrat domů. U chronických onemocnění může pokrýt potřebnou péči, pokud by čekání do konce pobytu představovalo zdravotní riziko. Stejně tak se vztahuje na péči související s těhotenstvím a neplánovaným porodem, jestliže ji není možné odsunout.
EHIC však není náhradou cestovního pojištění. Neplatí v soukromých klinikách, nepokrývá plánovanou léčbu ani ztracená zavazadla. Nezajistí převoz pacienta zpět do České republiky a nevztahuje se ani na horskou záchrannou službu. Právě poslední položka bývá nepříjemným překvapením pro lyžaře a turisty, kteří předpokládají, že evropský průkaz vyřeší všechno od prvního ošetření až po transport ze svahu.
Cestovní pojištění funguje jinak. Kromě samotných léčebných výloh obvykle zahrnuje asistenční službu, která pomáhá najít vhodného lékaře, domluvit postup s nemocnicí a podle podmínek smlouvy také garantovat nebo uhradit léčbu. Pokud zdravotní stav vyžaduje návrat do vlasti, může pojišťovna zajistit repatriaci, tedy převoz zpět do České republiky. O tom, zda a v jakém rozsahu pojišťovna jednotlivé náklady zaplatí, rozhodují limity a výluky uvedené ve smlouvě.
Asistenční linka není dekorace v pojistných podmínkách. Při vážnějším problému je často nejlepší zavolat tam co nejdříve, ideálně ještě před přijetím do nemocnice, pokud to situace dovolí. Operátor může sdělit, kam se obrátit, a vysvětlit, zda zařízení přijímá garanci úhrady. Vlastní platba za ošetření pak nemusí být nutná, případně se sníží riziko, že člověk později předloží pojišťovně doklad, který nebude možné proplatit.
Do telefonu se hodí mít číslo pojistné smlouvy, údaje o pojištěném, přesné místo pobytu a stručný popis potíží. Při telefonátu není třeba vyprávět celý příběh dovolené. Stačí věcně popsat, co se stalo, jaké jsou příznaky a kde se právě nacházíte. Mně osobně připadá užitečné uložit si asistenční linku do kontaktů ještě doma; v hotelovém pokoji po půlnoci se hledá v e-mailu mnohem hůř než na letišti s kávou v ruce.
V akutním ohrožení života má přednost okamžitá pomoc před administrativou. V celé Evropské unii funguje bezplatná tísňová linka 112 z pevné i mobilní sítě. Zavolat lze při vážném úrazu, náhlém zhoršení zdravotního stavu nebo jiné situaci, kdy je potřeba rychlá záchranná služba. Po stabilizaci stavu je vhodné kontaktovat také asistenční centrum pojišťovny a řídit se jeho pokyny.
Před odjezdem se vyplatí projít nejen cenu pojištění, ale i část léčebných výloh, územní platnost a seznam výluk. U zimních sportů mohou být zvláštní pravidla, stejně jako u potápění, vysokohorské turistiky nebo alkoholu. Důležitá bývá také odpovědnost za škodu, pojištění zavazadel a storno cesty. Levná smlouva může vypadat dobře do chvíle, kdy se ukáže, že se vztahuje jen na běžné turistické aktivity a má nízký limit pro nákladný převoz.
Doklady od lékaře, účtenky, potvrzení o zaplacení a zprávy o ošetření je dobré uschovat, i když pojišťovna přislíbí přímou úhradu. U některých výdajů může být nutné požádat o proplacení až po návratu. Průkaz EHIC si vezměte s sebou také, ale berte ho jako základní evropskou zdravotní ochranu, nikoli jako plnohodnotné krytí všech komplikací, které mohou cestu potkat.
