Kolik přesně z vaší výplaty zmizí na zdravotní pojištění, než se peníze vůbec stihnou ohřát na účtu? Odpověď začíná jednoduchým vzorcem: pojistné se vypočítá jako vyměřovací základ × sazba pojistného. Žádná tajná účetní magie, jen dvě hodnoty, které ovšem dokážou člověku znepříjemnit pondělní ráno.
Vyměřovací základ je částka, ze které se pojistné počítá. U zaměstnance jím bývá příjem ze zaměstnání, u OSVČ se vychází z pravidel stanovených pro podnikatele a u některých osob se používá minimální stanovený základ. Sazba určuje, jaká část tohoto základu se odvede. U veřejného zdravotního pojištění činí 13,5 procenta.
Když tedy vezmeme vyměřovací základ 30 000 korun, výpočet vypadá takto: 30 000 × 0,135 = 4 050 korun. To je celkové zdravotní pojistné za daný měsíc. Teprve potom přichází otázka, kdo tuto částku skutečně zaplatí. A právě tady se jednotlivé životní situace začínají rozcházet.
U zaměstnance se zdravotní pojistné hradí z celkové částky 13,5 procenta. Jednu třetinu, tedy 4,5 procenta z vyměřovacího základu, sráží zaměstnavatel zaměstnanci ze mzdy. Zbývající dvě třetiny, tedy 9 procent, zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. U zmíněné hrubé mzdy 30 000 korun tak zaměstnanci odejde z výplaty 1 350 korun a zaměstnavatel přidá 2 700 korun. Pojišťovna dostane celkem 4 050 korun, protože matematika má ráda celé částky, i když peněženka už méně.
Od 1. ledna 2026 je minimální mzda 22 400 korun. Minimální zdravotní pojistné zaměstnance proto činí 3 024 korun měsíčně, což odpovídá 13,5 procenta z této částky. Neznamená to ale automaticky, že zaměstnanec s každou nižší výplatou odvede právě tolik ze svého. Rozhodující je konkrétní výše příjmu a pravidla pro daný pracovní vztah; u některých situací může vzniknout doplatek do minima.
U osoby bez zdanitelných příjmů, známé pod zkratkou OBZP, je situace přímočařejší. Takový člověk nemá příjem ze zaměstnání ani podnikání a současně za něj zdravotní pojištění nehradí stát. V roce 2026 platí OBZP přesně 3 024 korun měsíčně. Tady se žádný zaměstnavatel, který by přihodil svou část, nekoná. Celá povinnost leží na pojištěnci.
OSVČ mají výpočet rozdělený na zálohy a následné vypořádání podle skutečných údajů. Pro rok 2026 činí minimální měsíční zdravotní záloha 3 306 korun. Vychází z minimálního vyměřovacího základu 24 483,50 koruny. Slovo „minimální“ je v tomto případě podstatnější než obvykle: podnikatel s nižším skutečným základem nemůže zálohu libovolně snížit pod stanovenou hranici.
Záloha ovšem není totéž co definitivní roční částka. Během roku OSVČ posílá stanovené měsíční platby a po podání přehledu se pojistné přepočítá podle skutečného vyměřovacího základu. Pokud vyjde vyšší částka, vznikne doplatek. Pokud někdo právě pomyslel na variantu, že by vyšel přeplatek, ano, i taková možnost existuje, ale účetní radost bývá v praxi méně hlučná než radost z výplaty.
Jinou skupinu tvoří státní pojištěnci. Patří sem například lidé, za které zdravotní pojistné odvádí stát podle jejich životní situace. Od 1. ledna 2026 stát za každého státního pojištěnce odvádí 2 188 korun měsíčně. Nejde o částku, kterou by tito lidé běžně posílali ze svého účtu. Úhradu zajišťuje stát, zatímco pojištěnec musí splnit podmínky pro zařazení do příslušné kategorie.
Při vlastním výpočtu se vyplatí nejdřív zjistit, do které skupiny člověk patří, a teprve potom hledat správný základ. Stejná sazba 13,5 procenta totiž neznamená stejnou povinnost pro zaměstnance, OSVČ, OBZP a státního pojištěnce. Je to podobné jako u jízdného: pravidlo existuje jedno, ale výsledná částka závisí na tom, zda jedete běžným lístkem, předplatným, nebo vás veze někdo jiný.
Nejjednodušší kontrola má tři kroky. Určíte vyměřovací základ, použijete sazbu 13,5 procenta a ověříte, zda se na vás vztahuje minimální hranice nebo zvláštní režim. U zaměstnance pak ještě rozlišíte část hrazenou ze mzdy a část placenou zaměstnavatelem. U OSVČ sledujete minimální zálohu a pozdější přepočet podle přehledu. U OBZP je měsíční povinnost pro rok 2026 stanovena částkou 3 024 korun.
Pojistné tedy není jen procento, které se objeví v tabulce. Stejně podstatné je, z jaké částky se procento počítá, kdo platbu odvádí a zda platí minimální vyměřovací základ. Jakmile se tyto tři otázky poskládají správně, výpočet přestane připomínat hlavolam a začne vypadat jako to, čím od začátku byl: násobení s několika pravidly navíc.
