Majitel stejného modelu auta si může u dvou pojišťoven vyslechnout dvě překvapivě rozdílné nabídky. Jedna bude působit jako rozumná sazba, druhá jako trest za vlastnictví několika let starého vozu. Proč? Povinné ručení se nepočítá jen podle značky nebo stáří automobilu. Do výsledné ceny vstupuje řada údajů, z nichž některé řidič ovlivní jen obtížně a jiné může při sjednávání přehlédnout.
Průměrná cena povinného ručení sjednaného v roce 2025 dosáhla u osobních aut 4 520 korun. U motocyklů šlo v průměru o 650 korun. Samotný průměr ale řekne o konkrétní nabídce jen málo. Mladý řidič z velkého města může narazit na několikanásobně vyšší částku než zkušený motorista z malé obce, přestože oba usedají za volant podobně výkonného vozu.
Výkon motoru pojišťovny sledují stále ostřeji
Největší pozornost se tradičně věnuje objemu motoru. To je ale zjednodušení, které už přesně neodpovídá způsobu, jakým pojišťovny riziko vyhodnocují. Výkon motoru udávaný v kilowattech dnes hraje výraznější roli než samotný objem. Silnější auto totiž může znamenat vyšší rychlost, dražší opravy a také větší rozsah škod při nehodě.
Vyšší výkon a větší objem obvykle pojistné zvyšují. Nejde však o mechanickou tabulku, podle níž by každých deset kilowattů automaticky přidalo stejnou částku. Pojišťovna kombinuje technické údaje s profilem řidiče a vlastní statistikou škod. Dvě podobná auta proto nemusejí vyjít cenově stejně, zvlášť když jedno patří do rizikověji posuzované skupiny.
U ojetiny může být rozdíl ještě méně intuitivní. Auto s nízkou pořizovací cenou může mít výkonný motor a pro pojišťovnu představovat vyšší riziko než dražší, ale slabší model. Cena vozu sama o sobě proto nebývá spolehlivým vodítkem.
Mladý řidič platí za statistiku, zkušený za historii
Věk řidiče patří k údajům, které dokážou cenu výrazně posunout. Pojišťovny sledují také délku držení řidičského oprávnění. Začínající motorista bez delší praxe bývá vnímán jako rizikovější, protože statisticky častěji způsobí nehodu. Nejde o soud nad konkrétním člověkem, ale o práci s pravděpodobností, která se promítá do sazebníků.
V praxi tak může mladý řidič z Prahy nebo jiného velkého města zaplatit více než zkušený motorista z menší obce. Město přináší hustší provoz, více křižovatek, častější parkování na ulici a větší počet škodních událostí. Rozhoduje přitom PSČ bydliště, nikoli dojem, že auto bude většinu týdne stát v garáži na okraji města.
Právě tady bývá nabídka pro řidiče trochu nepříjemným zrcadlem. Člověk se považuje za opatrného, jenže sazba ho posuzuje podle skupiny, do níž spadá. A statistika nemá pro individuální pocit bezpečné jízdy příliš pochopení.
Bezeškodní historie dokáže rozdíl částečně vyrovnat. Pokud řidič dlouhodobě nezpůsobuje nehody, může získat bonus a pojistné výrazně snížit. Jeden sazebník například u 72 až 83 měsíců bez škody uvádí koeficient 0,71, což odpovídá slevě 29 procent. Přesná pravidla se mezi pojišťovnami liší, stejně jako způsob, jakým započítávají předchozí pojištění.
To je důvod, proč se vyplatí zkontrolovat, zda pojišťovna skutečně eviduje celou historii řidiče. Chybějící měsíce bez nehody mohou znamenat zbytečně drahou smlouvu. Naopak jediná zaviněná škoda může bonus zmenšit a cenu na další období zvýšit.
Limity nejsou jen číslo v kolonce
Od 1. dubna 2024 platí zákonné minimum limitu pojistného plnění 50 milionů korun za škody na majetku i na zdraví. Smlouva s vyšším limitem stojí obvykle více, rozdíl ale nemusí být ve srovnání s celkovým pojistným dramatický. Přesto řidiči často vybírají nejnižší dostupnou variantu bez bližšího zkoumání.
U vážné nehody přitom nemusí jít jen o opravu jednoho auta. Škoda může zahrnovat dlouhodobou léčbu, ztrátu příjmu, poškození několika vozidel nebo náklady spojené s trvalými následky. Vyšší limit proto není automaticky zbytečný luxus. Otázka zní spíš takto: kolik korun navíc stojí ochrana před situací, která může finančně přesáhnout běžnou představu o dopravní nehodě?
Cenu zvyšují také připojištění. Nabídka může zahrnovat například skla, střet se zvěří, živelní události, asistenci nebo úrazové pojištění posádky. Některé doplňky dávají smysl podle způsobu používání auta, jiné se do smlouvy přidají téměř bez povšimnutí. Výsledná částka pak vypadá jako cena povinného ručení, ve skutečnosti ale obsahuje několik dalších služeb.
Při porovnávání nabídek je proto potřeba sledovat nejen částku, ale i to, co za ni řidič dostává. Nejlevnější varianta může mít nižší limit, omezenou asistenci nebo připojištění, které se hodí právě ve chvíli, kdy už je pozdě zjišťovat podmínky.
Ceny se navíc mění i podle vývoje celého trhu. V roce 2025 povinné ručení meziročně zlevnilo o 6,2 procenta. Pro rok 2026 se očekává už jen mírný růst. Takový vývoj může působit uklidňujícím dojmem, ale průměr trhu neznamená automaticky nižší cenu pro každého jednotlivce. Pojišťovna může upravit sazby a konkrétnímu řidiči zároveň přepočítat nabídku podle věku, bydliště, výkonu auta nebo nové škodní události.
Rozdíl mezi dvěma nabídkami tak někdy nevzniká kvůli jediné velké položce, ale součtem několika nenápadných údajů. Kilowatty, PSČ, délka praxe, bonus, limity a doplňkové služby se sečtou do částky, kterou řidič uvidí až na konci. A právě tam se ukáže, jestli porovnával skutečně stejné pojištění, nebo jen dvě podobně vypadající cenovky.
