Kdyby mi srna vběhla před auto a já ji srazil, zaplatí mi pojišťovna opravu, nebo zůstanu s poničeným vozem sám? Přesně tuhle otázku si řidič položí až ve chvíli, kdy už je pozdě pročítat pojistné podmínky. Střet trvá okamžik, účet za rozbité světlo, kapotu, chladič nebo čelní sklo ale může narůst velmi rychle.
Samotné povinné ručení škodu na vlastním vozidle po střetu se zvěří standardně nehradí. Slouží k úhradě škod, které způsobíte někomu jinému, nikoli k opravě vašeho auta. Potřebujete proto havarijní pojištění, případně samostatné připojištění střetu se zvěří. Právě tady se vyplatí nespokojit se s názvem produktu. Rozhodující není jen to, že ve smlouvě vidím slovo zvěř, ale také rozsah krytí, územní platnost, limit, spoluúčast a výluky.
Některé smlouvy chrání před střetem s volně žijící zvěří, jiné mohou mít užší podmínky. U pojištění Allianz může být například podstatné, že ke střetu došlo na silnici nebo dálnici. Konkrétní limit a spoluúčast pak určuje přímo smlouva. Kdo má sjednaný limit ve výši několika desítek tisíc korun, nemusí být dobře chráněný při větší škodě, zvlášť u moderního vozu s drahými světlomety a senzory.
Já bych si při sjednávání pohlídal ještě jednu věc: jestli pojištění reaguje pouze na skutečný náraz do zvířete, nebo i na situaci, kdy se mu řidič vyhne a narazí přitom do stromu či svodidel. To nejsou stejné události. Pojišťovna může takový případ posuzovat jinak a bez přesné znalosti podmínek se člověk snadno dostane do sporu, který by po nehodě řešil jen nerad.
Riziko přitom není okrajové. Od října 2025 do března 2026 bylo v Česku evidováno přes 18 000 střetů vozidel se zvěří. Už během dubna až září 2025 vznikly podle sledovaných údajů škody nejméně za 838 milionů korun a zaznamenáno bylo 15 632 střetů. Zvěř se navíc neobjevuje jen na odlehlých okreskách. Srna může vběhnout před auto u lesa, na okraji obce i na frekventované silnici.
Podíl těchto škod na všech škodách motorových vozidel vzrostl přibližně z 2 procent v roce 2014 na 5 procent v roce 2024. U samotného havarijního pojištění se zvýšil z 3,6 na 7 procent. Čísla docela přesně odpovídají tomu, co člověk vidí při běžné jízdě: silnice protínají migrační trasy, doprava houstne a času na reakci bývá minimum.
Po střetu bych nejdřív zajistil místo, zapnul výstražná světla a ověřil, zda není někdo zraněný. Událost je nutné nahlásit na lince 158, i když policie k běžnému střetu se zvěří bez zranění od 1. dubna 2025 obvykle nevyjíždí. To neznamená, že lze nehodu jen odjet bez oznámení. Policie může poskytnout další pokyny a oznámení pomáhá doložit, co se stalo.
Na zvíře bych nesahal a nepokoušel se ho odnášet ze silnice. Pokud je to bezpečné, pořídil bych fotografie auta, místa, poškození, okolí i případných stop. Poznamenal bych si čas, přesnou polohu a směr jízdy. Fotografie nejsou žádná úřednická formalita; poškozený nárazník sám o sobě nemusí vysvětlit, proč k nehodě došlo. Když jsem kdysi fotil i zdánlivě banální poškození auta, připadalo mi to přehnané. U pojistné události bych dnes podobnou opatrnost považoval za rozumnou.
Pojišťovně je třeba škodu oznámit co nejdříve podle pravidel uvedených ve smlouvě. Auto bych bez jejího pokynu nenechával opravovat, pokud nejde o nezbytné zajištění proti dalšímu poškození. Uschoval bych záznam o oznámení, fotografie, případné svědecké kontakty a doklady z odtahu nebo zabezpečení vozidla.
Při výběru pojištění bych se neptal jen na cenu měsíčního pojistného. Zajímal by mě limit, výše spoluúčasti, způsob ocenění vozidla a přesná definice krytého střetu. Levnější připojištění může dávat smysl u staršího auta, ale jen pokud jeho limit odpovídá reálným nákladům na opravu. U novějšího vozu může být rozdíl mezi běžným připojištěním a širším havarijním pojištěním zásadní, protože jediný náraz nemusí poškodit jen plechy, ale také radar, kameru nebo drahé světlomety.
