Představme si běžnou situaci. Řidič z Brna si sjedná povinné ručení u pojišťovny se sídlem v jiné zemi Evropského hospodářského prostoru, protože nabídka je o několik stovek korun levnější. O půl roku později způsobí nehodu v Rakousku. Nikdo není vážně zraněn, ale dvě auta jsou na odpis a druhý řidič žádá náhradu za několik týdnů bez vozu. V tu chvíli se ukáže, že otázka nestojí jen na tom, kolik stojí roční pojistka. Kdo škodu vyřídí? V jakém jazyce? A podle jakého limitu?
Rozdíl mezi českou a zahraniční pojišťovnou se často přeceňuje v jedné věci a podceňuje v jiné. Samotný zahraniční původ ještě neznamená horší ochranu. Pojišťovna z EHP může v České republice poskytovat povinné ručení přeshraničně a její smlouva musí respektovat evropské minimum, případně vyšší český limit. Pro klienta ale zůstává podstatné, jak přesně je služba nastavená a jak snadno se k člověku dostane pomoc ve chvíli, kdy už nejde jen o podpis smlouvy.
Český limit je vyšší než evropské minimum
Od 1. dubna 2024 činí zákonné minimum v Česku 50 milionů korun na újmu každého poškozeného a dalších 50 milionů korun na majetkové škody. Limity se neuplatňují jako jeden společný balík rozdělený mezi všechny poškozené. U újmy na zdraví se částka vztahuje ke každému poškozenému, u majetkové škody jde o limit bez ohledu na počet poškozených.
Evropské minimum je formulováno jinak. U újmy na zdraví činí 1,3 milionu eur na poškozeného nebo 6,45 milionu eur na jednu nehodu. U majetkové škody jde o 1,3 milionu eur na nehodu. Už samotné porovnání ukazuje, že evropský rámec a české pravidlo nejsou úplně stejná čísla převedená do jiné měny. Liší se konstrukcí i tím, zda se limit počítá na osobu, nebo na celou událost.
Zahraniční pojistitel, který nabízí smlouvu českému klientovi, tedy nemůže obejít českou ochranu tím, že má sídlo za hranicemi. Musí splnit minimální požadavky platné pro daný režim a v případě českého provozu respektovat vyšší český limit, jestliže se na něj vztahuje. Při čtení nabídky proto nestačí sledovat cenu ani vlajku země, v níž má pojišťovna centrálu. Rozhodující je konkrétní pojistná smlouva a její limity.
Tady se také vyplatí rozlišovat povinné ručení od připojištění. Zákonné pojištění chrání především poškozené při nehodě, nikoli automaticky samotné auto viníka. Rozdíly mezi produkty se mohou projevit v asistenčních službách, rozsahu doplňkového krytí, způsobu komunikace nebo podmínkách pro další služby. Levnější nabídka může být naprosto dostačující, ale také může mít užší servis, než klient očekává. To se z reklamního banneru poznává obtížně.
Od 1. dubna 2024 navíc za sjednání pojištění odpovídá provozovatel vozidla. Není to automaticky řidič, který si auto pouze půjčil. Majitelé firemních vozů, rodiny sdílející jedno auto nebo lidé, kteří vozidlo přenechávají jiným osobám, by si měli hlídat, kdo je v dokumentech uveden jako provozovatel. Při nehodě se totiž může řešit nejen vina, ale i to, zda byla zákonná povinnost vůbec splněna.
Nehoda za hranicemi prověří pojišťovnu lépe než reklama
Na dovolené se rozdíl mezi českou a zahraniční pojišťovnou může zmenšit, nebo naopak výrazně vystoupit. Při nehodě v jiné zemi Evropské unie se použije limit ze smlouvy, nejméně však evropské minimum nebo vyšší zákonný limit země, kde k nehodě došlo. Poškozený má dostat výhodnější variantu. To je ochranná síť, která platí bez ohledu na to, zda pojistku vystavila česká společnost, nebo pojistitel z jiné země EHP.
Pro řidiče je ale důležitá i praktická stránka. Bude mít k dispozici českou kontaktní linku? Dokáže nahlásit škodu bez složitého překládání? Zná pojišťovna místní postupy a spolupracuje s likvidátorem, který umí jednat v zemi nehody? Právě tady se může papírově stejný produkt lišit stejně výrazně jako dvě podobná auta na parkovišti: z dálky vypadají shodně, při poruše se ukáže, co je uvnitř.
Při cestě do zahraničí se hodí také zelená karta. V Česku se od 1. října 2024 povinné ručení při kontrole ověřuje online v evidenci České kanceláře pojistitelů, takže řidič tu kartu doma předkládat nemusí. Za hranicemi však může být stále praktická nebo ji mohou místní úřady či další účastníci nehody požadovat. Kdo si ji stáhne do telefonu, případně vozí její platnou podobu s ostatními doklady, ušetří si v nepřehledné situaci jednu zbytečnou komplikaci.
Při výběru pojišťovny proto dává větší smysl porovnat konkrétní parametry než dělit nabídky na české a zahraniční. Zkontrolujte limit, dostupnost asistence, způsob hlášení škody a zastoupení pro komunikaci v Česku. U zahraničního pojistitele si ověřte také, kdo bude škodu fakticky likvidovat a kam se obrátit při sporu. U české pojišťovny zase není důvod automaticky předpokládat lepší servis jen kvůli domácí adrese centrály.
Rozhodující okamžik přijde až po nehodě. Teprve tehdy se ukáže, zda byla nízká cena skutečnou úsporou, nebo jen vstupenkou k dlouhému hledání správného telefonu.
