V zatáčce se auto dostane na mokrou krajnici, narazí do svodidel a řidič skončí v nemocnici. Viníkem je podle policie on sám. Opravu cizího auta a případné škody na majetku dalších lidí pokryje povinné ručení. Za jeho vlastní zranění ale tento typ pojištění neplatí.
Právě v takové chvíli se ukáže rozdíl mezi povinným ručením a úrazovým připojištěním řidiče. První chrání ostatní před škodou, kterou provozem auta způsobíte. Druhé míří na člověka za volantem. Zní to jednoduše, jenže reklamní formulace kolem tohoto připojištění někdy vytvářejí dojem, že pár stokorun ročně vyřeší všechny následky nehody. Tak to nefunguje.
Povinné ručení chrání hlavně poškozené
Povinné ručení není osobní úrazové pojištění. Když řidič zaviní nehodu, pojišťovna z něj uhradí újmy na zdraví a majetkové škody, které utrpěli další účastníci. Jeho vlastní zranění do tohoto mechanismu nespadá.
Od 1. dubna 2024 činí zákonné minimum limitu 50 milionů korun na újmy na zdraví a dalších 50 milionů korun na majetkové škody. Vysoký limit může působit uklidňujícím dojmem, ale vztahuje se na nároky poškozených, nikoli automaticky na řidiče-viníka. Člověk může mít tedy sjednané povinné ručení s velmi vysokými limity a přesto zůstat bez přímé finanční kompenzace za vlastní zlomeniny, pracovní neschopnost nebo trvalé následky.
Úrazové připojištění řidiče funguje jinak. Obvykle se sjednává jako doplněk k povinnému ručení a plnění se odvíjí od rozsahu sjednaných rizik a konkrétních limitů. Nejde o náhradu ušlého příjmu v libovolné výši ani o automatickou úhradu každého účtu, který po nehodě vznikne.
Nízká cena neznamená vysokou ochranu
Pojišťovny často nabízejí úraz řidiče v balíčku k povinnému ručení. Pro zákazníka je to pohodlné: nemusí uzavírat samostatnou smlouvu a připojištění se objeví v jedné nabídce. Pohodlí ale může zakrýt poměrně skromné limity.
Kooperativa například přidává úraz řidiče automaticky k novému povinnému ručení od varianty s limity 70/70 milionu korun. Vyšší varianta nabízí až 1,5 milionu korun za trvalé následky, 800 tisíc korun při úmrtí a 200 korun denně za hospitalizaci. Slovo „až“ tu není dekorace. Výsledná částka se odvíjí od stupně poškození zdraví a pravidel daného produktu, takže maximální limit neznamená částku vyplacenou při každém vážnějším úrazu.
ČPP má v balíčku Speciál úraz řidiče nastavený na 100 tisíc korun při úmrtí, 150 tisíc korun za trvalé následky, 100 korun denně za léčení a 100 korun denně za hospitalizaci. U varianty SuperPov se tyto limity zdvojnásobují: na 200 tisíc korun při úmrtí, 300 tisíc korun za trvalé následky, 200 korun denně za léčení a 200 korun denně za hospitalizaci.
Rozdíl mezi těmito částkami není jen marketingový. U dlouhodobých následků může být několik set tisíc korun užitečnou pomocí, ale také částkou, která rychle zmizí při poklesu příjmu, rehabilitaci nebo úpravě bydlení. Kdo živí rodinu nebo pracuje na živnostenský list, potřebuje při porovnání přemýšlet spíš o dopadu výpadku příjmu než o tom, zda připojištění stojí několik desítek korun měsíčně.
Trvalé následky nejsou totéž co léčba
Jednotlivá rizika se v nabídce často objeví vedle sebe, přesto pokrývají rozdílné situace. Plnění za trvalé následky se týká dlouhodobého poškození zdraví a jeho výše souvisí s určeným procentem následků. Denní dávka za hospitalizaci zase reaguje na počet dní strávených v nemocnici. Léčení může mít vlastní podmínky, časový limit nebo způsob výpočtu.
Člověk po nehodě přitom nemusí strávit v nemocnici dlouhou dobu, ale může se měsíce potýkat s bolestí, rehabilitací a omezením pohybu. Denní dávka za hospitalizaci mu v takovém případě pomůže jen omezeně. Stejně tak vysoký limit pro smrt neřeší finanční potíže živého řidiče, který kvůli úrazu nemůže pracovat.
Při čtení smlouvy proto nestačí hledat nejvyšší číslo. Rozhoduje, co pojišťovna považuje za úraz, jak stanovuje stupeň trvalých následků, kdy vyplácí peníze a zda se některá plnění vzájemně ovlivňují. Nejasnost v těchto bodech může být nepříjemnější než samotná výše pojistného.
Mně osobně připomíná připojištění řidiče malou lékárničku v autě: je rozumné ji mít, ale nikdo soudný od ní nečeká vybavení traumatologického oddělení. Smysl má jako jedna vrstva ochrany, ne jako jediná finanční opora po vážné nehodě.
Kdy balíček dává smysl a kdy už nestačí
Pro řidiče, který nemá žádné jiné životní ani úrazové pojištění, může být připojištění k povinnému ručení rozumným základním řešením. Nabídne alespoň určitou kompenzaci za trvalé následky, úmrtí, léčení nebo pobyt v nemocnici, aniž by bylo nutné hned uzavírat rozsáhlou samostatnou smlouvu.
Opatrnost je namístě u lidí s vysokými pravidelnými výdaji, hypotékou nebo příjmem závislým na vlastní práci. Pro ně mohou být limity v řádu stovek tisíc korun nedostatečné. Samostatné úrazové či životní pojištění bývá méně pohodlné na sjednání, zato umožní nastavit ochranu podle skutečných příjmů a závazků.
Před podpisem se vyplatí porovnat nejen cenu povinného ručení, ale také přesné podmínky připojištění řidiče. Dvě nabídky mohou mít podobné pojistné, přitom jedna vyplatí peníze za hospitalizaci, druhá klade větší důraz na trvalé následky a třetí má omezení, která se projeví až při likvidaci škody. Právě tehdy už bývá na změnu smlouvy pozdě.
