Ráno nastoupí na stavbě v německém městě, odpoledne se při manipulaci s materiálem zraní a večer zjistí, že jeho cestovní pojištění se na práci na staveništi vůbec nevztahuje. Podobný problém může potkat i člověka, který vyrazí na pracovní cestu a ve volném dni si půjčí potápěčskou výbavu. Úraz se stane během několika minut, výluka se ale ukrývá v pojistných podmínkách dávno před odjezdem.
Cestovní pojištění proto nestačí vybírat jen podle ceny a výše léčebných výloh. U pracovních cest se posuzuje, co bude pojištěný v zahraničí skutečně dělat. Jinak se může hodnotit kancelářská práce, jinak obsluha v restauraci, práce s nářadím nebo činnost ve výškách. Označení „pracovní cesta“ samo o sobě neříká, jestli je daná aktivita krytá.
Rozdíly mezi pojišťovnami bývají výrazné. KB Pojišťovna například zahrnuje do běžného pracovního režimu práci na farmě, v restauraci, v řemeslné firmě, au-pair i dobrovolnictví. Práce na staveništi je u ní z tohoto krytí vyloučena. Pro člověka, který jede do zahraničí pomáhat při rekonstrukci domu nebo pracovat na developerské stavbě, tak běžná varianta nemusí stačit ani v případě, že má sjednané vysoké limity léčebných výloh.
Před uzavřením smlouvy má smysl popsat pojišťovně práci co nejkonkrétněji. „Řemeslník“ může znamenat elektrikáře pracujícího uvnitř budovy, ale také pracovníka na střeše. „Pomoc na farmě“ může zahrnovat běžnou péči o zvířata, stejně jako obsluhu těžké techniky. Právě takové detaily rozhodují o tom, zda pojišťovna událost vyhodnotí jako běžnou pracovní činnost, rizikovou práci, nebo činnost mimo sjednané krytí.
Samostatnou kapitolou jsou rizikové sporty. Připojištění může být potřeba i tehdy, když člověk plánuje daný sport provozovat jediný den. Jeden výlet na lyžích, krátké potápění nebo odpolední rafting se z pohledu pojistky nepočítají jako zanedbatelná epizoda. Bez odpovídajícího připojištění může pojišťovna plnění krátit, nebo ho odmítnout.
U některých produktů jsou přitom stanovené poměrně přesné hranice. ČPP při pracovní cestě kryje rekreační potápění s přístrojem do hloubky 40 metrů, vysokohorskou turistiku do 4 000 metrů a rafting do stupně 2 až 3. Rekreační plavba a rybaření na moři jsou omezené vzdáleností nejvýše 200 námořních mil od pevniny nebo pobřežních ostrovů. Kdo se vydá dál, neměl by automaticky předpokládat, že se na něj stejné krytí vztahuje.
Hranice se mohou lišit i podle toho, zda jde o volnočasovou aktivitu, nebo o práci. Instruktor potápění, člen filmového štábu pod vodou a turista s maskou a přístrojem sice používají podobné vybavení, pojišťovna je však může posuzovat odlišně. Rozhoduje účel činnosti, její náročnost i to, zda za ni člověk dostává odměnu.
Generali a ZP MV ČR rozlišují běžnou pracovní cestu od takzvané rizikové cesty podle konkrétní tabulky aktivit. Do rizikové cesty mohou spadat rizikové sporty i další nebezpečné činnosti. Nestačí tedy projít jen část smlouvy věnovanou zaměstnání. Stejně podstatné jsou seznamy sportů, práce ve výškách, pohyb v náročném terénu nebo další aktivity uvedené v podmínkách.
Zvláštní pozornost si zaslouží profesionální sport. ČSOB za něj považuje činnost vykonávanou za účelem obživy nebo opakovaného příjmu. Výslovně sem řadí hráče první a druhé nejvyšší fotbalové a hokejové soutěže. Profesionální sportovní výkon proto nelze schovat pod běžné rekreační sportování, ani když se odehrává během krátkého zahraničního turnaje nebo soustředění.
Pojištění je dobré řešit podle skutečného programu cesty, ne podle nejpříznivějšího výkladu jedné věty v reklamě. Pomůže sepsat si předem pracovní úkoly, plánované sporty, prostředí, ve kterém se bude člověk pohybovat, a případně i používané stroje či vybavení. U nejasné činnosti je praktičtější vyžádat si konkrétní posouzení před odjezdem než později vysvětlovat, že staveniště mělo být jen „krátkou výpomocí“. Pojistná smlouva totiž nečte pracovní pozici z vizitky, ale posuzuje to, co se skutečně stalo.
