Ráno sejdu k domu, v ruce klíče, hlavu ještě napůl v práci, a místo auta vidím jen prázdný obdélník mezi dvěma zaparkovanými vozy. První vteřiny bych nejspíš strávil přesvědčováním sebe sama, že jsem zaparkoval jinde. Pak bych prošel ulici, zkontroloval telefon a teprve potom volal policii. U krádeže auta se totiž nevyplácí spoléhat na paměť ani na domněnky. Rozhodují přesné kroky a podmínky smlouvy.
Česká republika v roce 2025 evidovala 2 092 odcizených motorových vozidel, tedy o 238 méně než v předchozím roce. Za prvních osm měsíců roku zmizelo 1 493 dvoustopých a 448 jednostopých vozidel. Čísla klesají, ale pro majitele jednoho konkrétního auta je statistika malou útěchou. Když se ztratí právě jeho vůz, má před sebou nepříjemné telefonáty, dokumenty a často i otázku, jestli vůbec uzavřel správné pojištění.
Povinné ručení nestačí
Povinné ručení chrání hlavně ostatní účastníky provozu před škodou, kterou způsobím svým autem. Krádež vlastního vozu do něj nepatří. Jestli chci pojistit auto proti odcizení, hledám havarijní pojištění s rozsahem nazvaným „Odcizení“. Někdy bývá součástí širšího balíčku, jindy se sjednává jako samostatné riziko vedle havárie, živlu nebo vandalismu.
Při sjednávání bych si neprohlížel jen cenu. Ta na první pohled vypadá lákavě, ale stejně jako u levného zámku může skrývat slabší ochranu. Zajímal bych se o spoluúčast, způsob výpočtu pojistného plnění, požadavky na zabezpečení a také o to, co pojišťovna považuje za řádně uzamčené vozidlo. Rozdíl mezi jednotlivými smlouvami nemusí být vidět v reklamním názvu, zato se projeví ve chvíli, kdy auto opravdu zmizí.
Auto musí být řádně uzamčené a náhradní klíč nesmí zůstat uvnitř vozu. To zní samozřejmě, dokud si člověk neuvědomí, kolik situací během roku řeší trochu automaticky. Klíče položené v držáku, zapnuté dálkové ovládání nebo krátké zastavení před obchodem mohou při šetření sehrát větší roli, než bych čekal. Uschoval bych si proto oba klíče mimo vozidlo a při prodeji či změně zabezpečení bych si ověřil, zda smlouva nevyžaduje další doklady.
Krádež se musí oznámit policii co nejrychleji. U některých aktuálních pojistných podmínek je lhůta nastavená nejpozději do druhého dne od chvíle, kdy majitel odcizení zjistí. Nečekal bych tedy na návrat z dovolené, na radu známého ani na to, zda se auto náhodou neobjeví o ulici dál. Policii bych požádal o potvrzení oznámení a pojišťovně doložil vše, co si vyžádá: doklady k vozidlu, klíče, údaje o zabezpečení a dokumenty související s koupí nebo financováním auta.
Kolik peněz po krádeži skutečně přijde
Největší překvapení často nepřinese samotná krádež, ale výše pojistného plnění. Bez pojištění GAP se zpravidla nevychází z částky, kterou jsem za auto před lety zaplatil, nýbrž z jeho aktuální obvyklé neboli tržní ceny. Od ní se ještě odečte sjednaná spoluúčast.
U nového auta může být rozdíl citelný. Vůz, který stál při nákupu například několik set tisíc korun, má po určité době nižší hodnotu, i když jsem do něj mezitím investoval peníze za servis, pneumatiky nebo doplňkovou výbavu. Pojistka většinou nevrací všechny tyto náklady automaticky. Právě tady bych si podmínky četl pomaleji než samotnou nabídku s měsíční cenou.
GAP funguje jako doplněk, který má rozdíl mezi původní pořizovací cenou a aktuální hodnotou zmírnit. U jednoho z nabízených produktů může toto krytí dosáhnout až 55 procent pořizovací ceny, nejvýše však 1,1 milionu korun. Sjednává se pro vozidla stará nejvýše 36 měsíců a na dobu tří let. Nejde tedy o řešení pro každé auto a v každé fázi jeho života. U staršího vozu už se nabídka může řídit jinými pravidly.
Když bych si vybíral pojistku, položil bych si jednoduchou otázku: stačila by mi při krádeži částka odpovídající dnešní ceně auta, nebo potřebuji ochránit také úvěr a možnost pořídit srovnatelný vůz? U financovaného auta je rozdíl obzvlášť nepříjemný. Zůstatek úvěru se nemusí shodovat s tržní cenou vozidla, takže pojišťovna může vyplatit méně, než kolik ještě zbývá splatit.
Zároveň bych si ověřil, zda pojistka kryje jen úplné odcizení, nebo také krádež části vozidla, například kol, světlometů či zavazadel uložených uvnitř. To už ale bývá samostatná otázka a nelze předpokládat, že všechno, co zmizí z auta, spadá automaticky pod stejné riziko. Každá smlouva má vlastní hranice, výluky a limity.
Mně osobně dává smysl uložit si pojistné podmínky do telefonu i do počítače a jednou za čas zkontrolovat, jestli odpovídají skutečnému autu. Po přestavbě, změně zabezpečení nebo koupi nového vozu může být starý záznam nepřesný. A v noci, kdy člověk stojí před prázdným parkovacím místem, už se špatně dohání něco, co šlo vyřešit jedním telefonátem několik měsíců předtím.
