Přírodní katastrofy způsobily v roce 2025 po celém světě pojištěné škody odhadem za 107 miliard dolarů. Kdyby podobnou částku musely samy pokrýt jednotlivé pojišťovny, některé z nich by se dostaly do velmi vážných potíží. Právě tady přichází na řadu přepojištění, kterému se v pojišťovnickém světě častěji říká zajištění.
Pojišťovna si pojistí vlastní riziko
Představte si pojišťovnu, která má v portfoliu desetitisíce domů, aut, továren nebo zemědělských podniků. Od klientů vybírá pojistné a slibuje jim plnění, pokud nastane smluvená škoda. Jenže některé události mohou zasáhnout obrovské množství pojištěných najednou. Vichřice poškodí střechy v celém kraji, povodeň zaplaví průmyslovou zónu nebo zemětřesení zničí infrastrukturu ve velkém městě.
Přepojištění znamená přenos části rizika z pojišťovny na specializovaného zajistitele. Pojišťovna tedy uzavře smlouvu s jinou finanční institucí, která se zaváže převzít dohodnutý podíl na případných škodách. Za tuto ochranu jí pojišťovna platí zajistné.
Pro klienta se tím obvykle nic nemění. Smlouvu má dál uzavřenou se svou pojišťovnou, jí také hlásí škodu a od ní očekává výplatu pojistného plnění. Zajistitel zůstává v pozadí, ale jeho role může být pro stabilitu celého systému zásadní.
Mezi známé zajistitele patří například Swiss Re nebo Munich Re. Swiss Re vznikla už v roce 1863 a dnes působí přibližně v 70 kancelářích po celém světě. Taková síť odpovídá povaze jejího podnikání: rizika se nesoustředí na jeden stát ani jeden typ katastrofy, ale rozkládají se napříč kontinenty, obory a měnami.
Jak se riziko rozděluje
Zajištění nemá jedinou podobu. V jednom případě se zajistitel podílí na každé smlouvě v předem určeném poměru. Když například pojišťovna vyplatí klientovi škodu, část nákladu nese sama a část podle smlouvy uhradí zajistitel.
Jindy se zajistitel zapojí až ve chvíli, kdy škody překročí určitou hranici. Pojišťovna si tak chrání hlavně rozpočet před mimořádně velkou událostí. Běžné škody zvládá sama, ale katastrofický scénář už nespadne celý na její bedra.
V praxi může jedna pojišťovna využívat několik zajišťovacích smluv najednou. Jedna pokrývá povodně, jiná hurikány, další třeba odpovědnost za škody způsobené provozem velkého průmyslového podniku. Podmínky se liší podle typu rizika, území i maximální možné škody.
Zajistitelé navíc často pracují s obrovským množstvím dat. Zkoumají historické škody, klimatická rizika, vývoj cen stavebních prací i to, jak jsou pojištěná aktiva rozmístěná. Nejde o věštění z křišťálové koule, spíš o velmi drahý a složitý pokus odhadnout, co může nastat, když se několik nepříznivých okolností potká ve stejný čas.
A právě v takové chvíli se ukáže, zda bylo zajištění nastavené rozumně.
Proč je zajištění důležité pro běžného klienta
Možná si říkáte, proč by vás měla zajímat smlouva mezi dvěma pojišťovnami. Odpověď je prostá: zajištění pomáhá pojišťovnám udržet finanční stabilitu i po velkých škodách. Díky němu mohou přijímat rizika, která by pro ně samotné byla příliš velká, a nemusí držet veškerý kapitál jako rezervu pro jedinou katastrofu.
To se promítá i do dostupnosti pojištění. Bez zajištění by mohly pojišťovny některé oblasti nebo činnosti pojistit jen velmi omezeně, případně za výrazně vyšší ceny. Zajistitelé zároveň umožňují rozdělit riziko mezi více účastníků finančního trhu. Když se problém rozprostře, jeho dopad se lépe zvládá.
Zajištění ale není kouzelný štít. Pokud jsou katastrofy častější, škody rostou a kapitál je dražší, zajistitelé své služby zdražují nebo zpřísňují podmínky. V roce 2025 zůstaly ceny zajistného obecně pevné, zároveň však zesílila konkurence kvůli vysoké dostupnosti kapitálu. Pro pojišťovny to znamenalo poměrně silnou vyjednávací pozici, přestože se trh musel vypořádat s vysokými katastrofickými ztrátami.
Co ukazují výsledky velkého zajistitele
Výsledky Swiss Re za rok 2025 dobře ilustrují, že zajištění není okrajový finanční produkt, ale globální byznys s výraznými dopady. Skupina vykázala čistý zisk 4,8 miliardy dolarů. V neživotním zajištění dosáhla kombinovaného poměru 79,4 procenta.
Kombinovaný poměr porovnává náklady na škody a provoz s vybraným pojistným. Hodnota pod 100 procent obvykle znamená, že pojišťovací nebo zajišťovací činnost vytvořila technický zisk před započtením dalších finančních výnosů. Číslo 79,4 procenta proto naznačuje, že v daném segmentu zůstala mezi vybraným zajistným a náklady výrazná rezerva.
Samotný zisk však nestačí. Zajistitel musí mít dostatečný kapitál pro případ, že přijde série ničivých událostí nebo se zhorší podmínky na trzích. Kapitálová odolnost skupiny Swiss Re dosáhla k 1. lednu 2026 podle ukazatele Swiss Solvency Test hodnoty 250 procent. Laicky řečeno, jde o výrazný kapitálový polštář nad regulatorním požadavkem.
Přepojištění tak funguje trochu jako několik vrstev ochrany nad sebou. Klient má svou pojistku, pojišťovna má vlastní rezervy a zajištění, zatímco samotný zajistitel rozkládá rizika mezi mnoho zemí a typů podnikání. Když se pak nad městem objeví černá stěna bouřkových mraků, nejde jen o otázku toho, kolik střech odletí. Rozhoduje i to, jak dobře jsou finanční následky rozdělené mezi všechny, kteří na sebe část rizika převzali.
